◢ Dominik Adamec, Jan Bražina, Radovan Čerevka, Kristina Lániková, Jakub Matušek, Johana Merta, Willy Schulz: TENDER SHIELDS

◢ Dominik Adamec, Jan Bražina, Radovan Čerevka, Kristina Lániková, Jakub Matušek, Johana Merta, Willy Schulz: TENDER SHIELDS

kurátorky / curators Júlia Bútorová a Tamara Pavlechová

CZ
Výstava Tender Shields tematizuje zranění a pravdu jako dvě vzájemně provázané kategorie, které strukturují lidské prožívání. Zatímco zranění bývá často chápáno jako patologický stav, výstavní projekt ho pojímá jako základní součást ontologie těla a já – zkušenost, jež konstituuje vztah k sobě, druhým i světu.
Vystavená díla sledují různé formy ran – fyzických, psychických, sociálních i interpersonálních – a způsoby, jakými jsou tyto otisky integrovány do vnitřních struktur ega. Zvláštní pozornost je věnována způsobům, jimiž entita prochází procesem sebepoznání skrze bolest, stud nebo konfrontaci s nefunkčními vzorci chování. Zranění zde nefiguruje pouze jako symptom, ale jako aktivní materiál, který formuje nové typy vztahovosti.
S pojmem zranění úzce souvisí téma pravdy, a to jak v rovině její reflexe, tak v možnosti její artikulace. Výstava pracuje s pravdou jako proměnlivým, situačně podmíněným fenoménem: ne jako absolutní kategorií, ale jako performativním aktem, který může být nástrojem péče i mechanismem agrese. Právě v napětí mezi potřebou upřímnosti a rizikem její destruktivní aplikace se otevírá otázka: jak komunikovat pravdu, aniž by byla zneužita jako nástroj moci?

Galerii města Blanska provozuje Kultura Blansko, výstavy se uskutečňují za finanční podpory MK ČR. 

EN
The exhibition Tender Shields explores wounding and truth as two interconnected categories that structure human experience, particularly in the context of masculine identities. While injury is often viewed as a pathological condition, the project approaches it as a fundamental aspect of the body’s and the self’s ontology—a formative experience that shapes one's relationship to oneself, to others, and to the world.
The exhibited works trace various forms of wounds—physical, psychological, social, and interpersonal—and examine how these imprints are integrated into the internal structures of the ego. Special attention is given to the ways in which the subject undergoes self-discovery through pain, shame, or confrontation with dysfunctional behavioral patterns. Here, wounding is not merely a symptom but an active material that gives rise to new forms of relationality.
Closely tied to the concept of wounding is the theme of truth, both in terms of its reflection and its articulation. The exhibition treats truth as a mutable, context-dependent phenomenon—not as an absolute category, but as a performative act that can serve as a gesture of care or a mechanism of aggression. It is precisely in the tension between the need for honesty and the risk of its destructive application that a central question emerges: how can we communicate truth without allowing it to become a tool of domination?